Hledání skály

9. 10. 2007 16 komentářů

Děkuju za řadu podnětů při hledání skály na Pražském hradě. Situaci jsem se rozhodla nepodcenit, protože podceňování bylo v minulosti mojí specialitou. Je třeba to vzít vážně. A tak jsem vyplenila univerzitní knihovnu o všechno, co jsem na téma Pražského hradu našla.

Bibliografie Pražského hradu je obsáhlá. Abych se alespoň někam pohnula, musela jsem pátrání rozdělit na dvě samostatné větvě. Tou první je hledání skály fyzické, skutečné. Druhá větev pátrání bude směřovat po skále symbolické, duchovní či mystické. Pro jedno jest třeba nepřehlédnout to druhé.

Pátrání po fyzické skále na Pražském hradě není nic jednoduchého. Většina reliéfu hřebenu nad Vltavou se v průběhu stavebních úprav radikálně změnila místy až desetimetrovými terénními úpravami a tak se může stát, že skála tam kdysi jednoduše řečeno byla, ale dnes už není vidět. Takže začněme popořádku.

Do konce devátého století nebylo podle našich současných poznatků území dnešního Pražského hradu trvale osídleno. Nacházelo se zde sněmovní pole a kultovní okrsek, jemuž dominoval pahorek zvaný Žiži. A tady se to někdy plete – někdo si může myslet, že Žiži se označoval celý pahorek, na němž je Pražský hrad, ale není to tak. Žiži bylo nejvyšší místo celého kopce. Kosmas sice píše in media it urbe eminentiorem locum cui dicitur Zizi, ale už Tomek prokázal, že urbsß v této Kosmově souvislosti znamená Hrad, nikoliv město Prahu. Ostatně s Prahou jako takovou to bylo dlouho ošidné. Ještě v době lucemburků představovalo označení Praha spíše souhrnné označení několika velmi nezávislých městských částí, volně propojených. A tak Praha v té době spíše než město, znamenalo Pražský hrad. Ale o tom dosti.

Kosmou popisované místo, jež Žiži se zove se nacházelo zhruba v místech, kde dnes stojí na třetím hradním nádvoří obelisk z mrákotinské žuly (názory na přesnou polohu se různí). Pahorek samotný ale vzal při terénních úpravách definitivně za své a uvažovat o něm přestáváme už ve třináctém století. Což není nic proti ničemu, pokud se skála má týkat Martina, jistě ji můžeme datovat do doby vrcholné gotiky a skutečnost, že pak zanikla, nemusí být na závadu.

Problémem je, že Žiži je pouze místo žárem dotčené nebo sieža, staroslovansky místo k usednutí. Jak to tak vypadá, pahorek Žiži skálou není. Je prostě jen místem, byť místem kultovním, dnes navíc schovaným pod betonovým příkrovem třetího hradního nádvoří a tisíciletím navážek.

Území dnešního Pražského hradu mělo v raném středověku tvar skalního hřebenu táhnoucího se vzhůru podél dnešních Starých zámeckých schodů a dále až ke stráni nad Malou Stranu, kde úzká strž táhnoucí se od severu od potoka Brusnice (dnes Jelení příkop) tvořila přirozenou západní hranici hradiště. Dnes je tato strž z části počátkem Hradčanského náměstí (táhla se od dnešního Arcibiskupského paláce), z části míří do ulice Zámecké schody a také ulicí Ke Hradu do Nerudovy. Strž je ovšem opět z větší části zavezená. Sám Kosmas ve své kronice přirovnává hradní pahorek ke hřbetu delfína, s čímž se ve dvanáctém století dalo souhlasit, dnes už jen s opravdu velkou fantazií.

Dnes má Pražský hrad dva hlavní přístupy – jeden ze západu Lví branou (dříve Západní brána), druhý Černou (či dříve též Zlatou) věží po Starých zámeckých schodech. Černá věž je ostatně zbytkem soběslavovských opevňovacích prací z počátku dvanáctého století. Třetím přístupem je cesta přes most nad Jelením příkopem na dnešní druhé nádvoří, ta ale je novodobá a ze středověku ji neznáme.

Třetí středověkou a dnes neexistující cestou na Pražský hrad byla takzvaná Jižní brána. Ta vedla v místech dnešního hradního paláce na třetím nádvoří proti Svatovítskému chrámu v těsném sousedství Vladislavského sálu. Cesta ve městě vycházela z dnešního Pětikostelního náměstí na Malé Straně a strmý svah překonávala několika serpentinami. Severní vyústění této cesty v podobě hlubokého obezděného úvozu je dochováno pod Sloupovou síní Václava IV. v západní části Starého královského paláce. Žádný z uvedených prostorů není návštěvnicky ovšem přístupný.

Jak situace hradu v 10. – 11. století vypadala, je zřejmé z následujícího obrázku:

$$OBR281694$$

  1. Kostel Panny Marie
  2. Biskupský palác
  3. Rotunda svatého Víta
  4. Jižní brána
  5. Knížecí palác
  6. Žiži
  7. Klášter a basilika svatého Jiří
  8. Západní brána
  9. Černá brána / Východní
  10. Brána východního vnitřního valu
  11. Brána západního vnitřního valu

Jižní cesta byla také nejkratší cestou k Vltavě a z části zřejmě zajišťovala skrze opevněné zázemí přístup k vodě, pro hrad tak důležité.

Možná to při pohledu na dnešní mapy nedává smysl. Jenže v době raného středověku tekla Vltava v místech dnešního Malostranského náměstí a Valdštejnského paláce. Vnějším obloukem, snad nějakým svým levým bočním ramenem, zařezávala se více pod hrad a byla blíže než dnes jeho tehdejší Jižní bráně, takže opevněný přístup pro vodu k ní mohl pohodlně dosahovat. Jižná brána je podle dr. Borkovského dokladovatelná ještě před soběslavovskými opevňovacími pracemi.

V místech jejího vyústění také mohlo být předmostí starého dřevěného mostu, předchůdce mosta Juditina. Je třeba mít na paměti, že tehdy nebyla jižní přístupová cesta z pražského hradu tak strmá, jako dnes, kdy profil změnily staleté navážky (i tak ji překonávaly serpentiny). Jak terénní profil hradu z pohledu od západu k východu (tedy od dnešní Lví brány) tehdy vypadal, je vidět na obrázku. Původní profil je tmavohnědý, světlehnědě jsou naznačeny navážky, schematicky je zaznamenáno umístění rotundy a katedrály.

$$OBR281692$$

Jižní brána je zajímavá hlavně tím, že se měla „vinout skalní rozsedlinou“ a je to jediné dokladovatelné místo s v terénu viditelnou skálou na Pražském hradě.

Jižní brána ovšem zanikla zřejmě už ve třináctém století a dnes po ní není ani stopa. Že by průrvu v jižní stěně považoval Martin za jakkoliv zaznamenáníhodnou, se mi zdálo nepravděpodobné.

Shrnuto a podtrženo, skála na Pražském hradě jako přírodní útvar je po věky věků obtížně myslitelná věc. Ale nic nezkazím na tom, když budu mít lokaci průrvy v jižní stěně a bývalou Jižní bránu na zřeteli.

V každém případě preferovaná varianta to není a musím říci, že v komentářích k minulému článku zazněly mnohem smysluplnější varianty. O těch příště.

Můžeš sledovat komentáře k této kapitole přes RSS 2.0 RSS zdroj. Můžete přidat komentář, nebo trackback ze svého webu.

Následující kapitola:


Sdílet |



16 komentářů to “Hledání skály”

  1. inka said:

    9. 10. 2007 at 19:09

    tímto pokračováním jakoby se dramaticky změnil žánr: od beletrie jsme se dostali někam úplně jinam. Čtenář jako já je tedy lehce zmatený. Kam se teď ubíráme, a kam se chceme dostat? Jako referát dobré. Ale v referátech jsou uvedeny citace. Takže opět nevím na čem jsem, co je vlastního a co ne. Škoda. Ale stejně se těším na pokračování. Už jsem si totiž myslel, že zatímco Vítězka hledá Martina, my zase hledáme Vítězku, a kdo ví, jak by to ještě mohlo dopadnout, třeba za týden by mohl někdo hledat nás. Všechno je možné. Takže co říct nakonec? Uskuteční se návrat k původní formě? Ano, ne?

  2. Pavel Jaroš said:

    10. 10. 2007 at 6:55

    [1] Souhlas, také doufám, že se příště místo odborného výkladu (který mi jde jedním uchem tam a druhým ven) zase dočkám aspoň trošky napětí a tajemna.

  3. Patrik said:

    10. 10. 2007 at 7:05

    Nebuďte slepí a hluší a poslouchejte. V jednom krátkém článku máte rozebráno několik knih. A jste o něco chytřejší.

  4. Patrik said:

    10. 10. 2007 at 12:50

    Pokud se budu ubírat zašmodrchanými zákrutami, pak by skálou mohla být lebka svatého Václava ve Svatovítské katedrále… Ale to je nejspíš blbost, Vašek má význam pro Čechy a ne pro nějaké inkvizitory…

  5. kk said:

    10. 10. 2007 at 15:02

    [4] jj, \“pod skalou může také znamenat to sklepení pod Svatým Vítem, kde jsou hrobky králů…

  6. Dv said:

    10. 10. 2007 at 15:08

    A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

  7. drobnyreakcionar said:

    11. 10. 2007 at 0:21

    Jj, to s tím sv. Petrem psal už minule MeW. Socha i s latinským textem je k vidění na kapli sv. Kříže:http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Prague_castle-st_petrus.jpg

  8. mv said:

    11. 10. 2007 at 10:19

    \“Sám Kosmas ve své kronice přirovnává hradní pahorek ke hřbetu delfína…\“ Kosmas věděl, jak vypadá delfín? Když to porovnám s tímhle http://programy.mb-net.cz/mb-pravek-novovek/JS1105031.htm který je po pár set let mladší…

  9. inka said:

    11. 10. 2007 at 16:49

    Nejenže Kosmas NEMOHL vědět jak vypadá delfín, ale nemohl ani vědět, jak vypadá hradní pahorek viděný zvrchu, leda že by předběhl bratry Montgolfiery http://www.letadla.info/balon/montgolfierove.php

  10. Richard said:

    11. 10. 2007 at 22:16

    K tomu mam akorat tri slova: Dan Brown hadr! :-) Veroniko, je to dobre a tesim se na pokracovani.Pro rejpaly: Berte to tak, ze Brown vam predklada hotovou knihu. Vse jiz ma zjisteno, sestaveno, napsano, zkorigovano, nasazeno, vytisteno, svazano a prodano, vy uz jen ctete. ;-) Veronika je v pozici, kdy zacina psat, potrebuje si fakta pozjistovat, srovnat, utridit a pak napsat poutavou knihu napomezi faktu a fabulace (skromny odhad) a to jeste predpokladam, ze je to jeji prvotina \“velkeho kalibru\“. Myslim, ze muzeme byt radi, ze stojime u zrodu mozna neceho velkeho, co se bude dobre cist a skvele prodavat. Vidim to tak, ze autorka svymi prvnimy clanky nahodila udicku, zda-li se namet bude libit, pise-li poutave a chyti se nekdo. Jakozto fanda Browna muzu rict, ze ano.Nyni se to akorat prsunulo do faze interaktivniho vyvoje knihy. Doufam, ze autorce to vydrzi i pres nektere kriticke prispevky.Veroniko, dekuji Vam. Akorat mi prosim vysvetlete, vasemu stryckovi je kolem +- 800 let? Tedy podle toho papeze z 13. stoleti a pry se ho dotyka, co ten papez vydal… Priznam se, tady v tom trochu plavu, presneji se topim… PS: V komentarich zaznelo, zda-li byla jiz nejaka kniha nejdrive napsana na Internetu a az pak vydana knizne. Myslim, ze se tak stalo u Flotily Zeme od Patrika Zandla. Nepocitam-li tedy Ostravaka, ze.

  11. Richard said:

    12. 10. 2007 at 2:13

    Njo, tak jsem ted chvilku patral na netu ohledne toho papaze Innocence III a z toho vseho mi vyplyva, pri zapojeni selskeho rozumu, jedine: Vas strycek mohl byt jedine kacir/Albigensky/heretik/bogomil (nekolik nazvu pro vpodstate to stejne).Vice o Albigenskych zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/AlbigenštíIndicie:- Vas strycek mel z neceho evidentne strach (prepadeni u vas doma) -> obecny strach vsech tech, jez se jakkoli v te dobe postavili cirkvi (viz nize)- Tvrdite, ze vas strycek na tech schodech zrizeny a popaleny -> kaciri byli zasadne upalovani- Innocenc III a IV. lateransky koncil -> nepocitame-li papezovo usneseni o znovudobyti Svate zeme, tak s cim mel v te dobe asi nejvetsi problem byli prave kaciri a proti nim vyslal krizovou vybravu.- Kletba, kterou mohl vyslovit Innocenc, by mohla znit: \“Use against heretics the spiritual sword of excommunication, and if this does not prove effective, use the material sword.\“ (zdroj: http://www.positiveatheism.org/hist/quotes/scar_h.htm)Jenze krehky domecek z karet meho tvrzeni zbori velmi rychle odpoved na jednu vseobjimajici otazku – kde k tomu ten Vas strycek vlastne prisel? :-) No, a ted mne muzete ukamenovat… ;-) Enem doufam, ze jsem tim nic nepokazil…

  12. MKr said:

    13. 10. 2007 at 8:31

    Inka: Kosmas studoval v Itálii, co vím, takže moře jistě viděl. Navíc on zřejmě nemyslel profil ze vzduchu (leda by Daniken měl pravdu), ale z boku, když se díváte od Vltavy. Odmyslete si ty baráky, ty tam Kosmas neměl :)

  13. inka said:

    13. 10. 2007 at 9:02

    MKr: neříkal jsem, že Kosmas nemohl vidět moře, ale aby viděl delfíny? Žijí snad delfíni ve Středozemním moři? :o ) Baráky jsem si odmyslel, místo nich jsem si při myslel hustý habrový les.

  14. inka said:

    13. 10. 2007 at 9:07

    omlouvám se za tu \“delfíní\“ nevzdělanost. Delfíni ve Středozemním moři žijí. http://www.chorvatsko.cz/aktual/061009_delfini.html Dík, ode dneška jsem chytřejší o tuto delfíní zkušenost. :o )

  15. MKr said:

    13. 10. 2007 at 9:39

    Pro Inka: no, já bych řekl, že když někdo stavěl hrad, tak se držel zvyklosti udělat jeho okolí přehledným a zároveň ho stavebně využít, takže na habrový les bych zapomenul. To, že je tam dneska památková zóna, kde si nemůžete ani uprdnout, se myslím v té době nepočítalo :)

  16. Lucienne said:

    13. 10. 2007 at 9:59

    Týjo, to je fakt dobrý! Nevím, co tu kdo mele o odbornosti a nějakém vracení zpátky, mně to přijde jako skvělý text psaný pro lidi. Já bych jim dala přečíst něco od Petruska a to by plakali :) Autorko, držte se. Přednedávnem mi okomentoval nějaký zajímavý člověk na Zvědavci (http://www.zvedavec.org/nazory_2296.htm#ptr145207)- Je to vše o to zoufalejší, že v daných místech dnešního Chrámu Svatého Víta (Svantovida – pohanského boha Slunce) se nalézal pahorek Žigi, kde hořel posvátný věčný oheň u obřadního stolce už v dobách \“pohanských\“, v místech, kde se Země dotýká Nebes, na nejposvátnějším místě naší národní historie. Místo, které se křešťanští (hlavně germánští) uzurpátoři snažili a snaží vymazat z našich \“pohanských\“ keltských a slovanských myslí a přetvořit na svůj kult ovládání a mamonu. Je nám zapovězeno zapalovat ohně na místě Žigi (žegy, zápalné oběti) na místě, které je oním Prahem do nadsmyslna…Chodím do těch míst často a rád, protože to cosi české a pohanské je tam stále a nepokořeně silné! A ten zakazovaný oheň zapaluji v mysli a hlavně v srdci.m,:)Vlozil: leo69 Možná by se s tím člověkem dalo spojit a vyzvědět co ví o daném tématu. Já sama mám ke své budoucí svatováclavské povídce nasbíráno dost materiálu, ale já se soustředím na katedrálu a souvislosti s ostatky svatých a magické artefakty staré Prahy, takže jsem trochu jinde. Nicméně kdybych viděla, že něco vím, co tu není, napíšu.Jinak – dobrá práce :)

Přidejte komentář