Příběh strýčka Martina

Letiště v Lisabonu nese jméno Vasco da Gamy. Ostatně, jako skoro všechno, co v Lisabonu je. Po mořeplavci a objeviteli se jmenují náměstí, parky, věže, mosty i kostely a s letištěm tomu není jinak. Sdělila jsem to Paulovi na jeho dotaz, co vím o Portugalsku. To už jsme přistávali a nad Lisabonským letištěm vládla tma. Pokračuj ve čtení

„U Svantovíta,“ zaklel jáhen Řehoř a pokřižoval se. Pak, když si uvědomil, co řekl, překřižoval se ještě jednou. Pro jistotu. V téhle situaci to nemohlo škodit. Kletí ke staroslovanským bohům bylo dneska nejmenším problémem. Pokračuj ve čtení

Dovolte mi malou vsuvku mimo příběh. Právě jsem se vrátila z Portugalska, koukám jako husa na pražské počasí i na vaši milou návštěvu zde. A tak mne napadlo, že přišel čas zaplatit. Tentokráte je to na vás, na čtenářích! Ale nebojte… a čtěte dále… Pokračuj ve čtení

Saitz se pohodlně opřel ve svém křesle a podíval se na mne. Chvíli mlčel, jako by si v hlavě rovnal myšlenky, než začal s výkladem a v tu chvíli mojí hlavou pádily všechny myšlenky o novohradském problému spolu se vzpomínkou na Dušana Třeštíka. Pokračuj ve čtení