Příběh strýčka Martina

Cítil vodu, kapky stékající po tváři. Slabě zamžikal víčky, pokusil se zaostřit oči na postavu vystupující ze světla, která se nad ním skláněla. Chvíli si myslel, že je to jeho otec. Pokusil se vyslovit jeho jméno, ale ústa ho neposlouchala. Pak konečně pochopil, že se zmýlil. To už se mu podařilo přesvědčit oči, aby se na postavu zaostřily, aby si uvědomil, že je to Martin z Vartberka, který se nad ním sklání. Pokračuj ve čtení

Srážka byla horší, prudší, než Eyck očekával. Najednou, se suchým prásknutím, krátkým a třaskavým křupnutím, se oba oddíly srazily. Praštění dřevců, ržání koní a dusání kopyt po krvi nasakující hlíně se mísilo s křikem mužů, trháním masa a lámáním kostí. Pokračuj ve čtení

Eyck sledoval obzor, k němuž mířil Vartberk. A pak si toho všiml. Vršky holých stromů, které se objevily na obzoru. A to bylo to, proč Eyck zmlknul. Tohle se mu nechtělo líbit. Pokračuj ve čtení