Příběh strýčka Martina

Vojda Dimun se na tu otázku ošil, vyklonil se přes ochoz dřevěné věže hlásky Horního hradu a podíval se do noci. Očima i ušima. Oči neviděly nic, bylo pod mrakem, hrozilo ráno sprchnout, ale snad vítr mraky do svítání rozfouká. Uši neslyšely také nic, tedy nic, co by slyšet měly – zvuky spícího vodního ptactva se neslo od nedaleké Ohře, občas líně kvákla žába či zahoukala sova nebo puštík jakýsi. Ale klapot koní žádný. Pokračuj ve čtení

Verešč na chvilku otevřel oči, protože rozruch v místnosti svědčil o tom, že dorazil další host. Skutečně, ve vchodu stál doudlebský hejtman Púta a domáhal se novinek. Podle toho, jak vypadal, dal koni zabrat. Několika koňům, opravil se v duchu Verešč, když si uvědomil, že Doudleby leží až na jižní hranici Čech. Teď už budou docházet jen moravští hejtmani, dále to z hejtmanských hradišť nikdo z Čech nemá. Pokračuj ve čtení