Příběh strýčka Martina

Do sálu vstoupil mladík věkem sotva dvacetiletý, ale urostlý, vytáhlý a svalnatý. Delší vlasy světlé, plavé, místy možná až překvapivě šedivé ho dělaly starším. Splývaly mu zpod přilbice normanky, té levnější, kuté ze dvou do sebe stočených plátů. Ani nánosník nedokázal zakrýt hlubokou jizvu táhnoucí se přes celou pravou tvář. Pokračuj ve čtení

Verešč ani nemusel otevírat oči, aby poznal nově příchozího. Stačil mu už jen ten zvuk jadrné kletby v téměř nesrozumitelné slovanštině v odpověď na žádost, kterou Verešč neslyšel. Ale uměl si ji domyslet. Hluk, lomoz, řinčení, rána, to moravský zemský hejtman Čep odložil na stůl své zbraně, protože do sněmovního sálu nesměl nikdo ozbrojen. Ne snad kvůli bezpečnosti Boleslavově, jako spíše pro méně ztrátový průběh jednání. Pokračuj ve čtení