Ambit kláštera
7. 8. 2009
8 komentářů
Ambit kláštera na mne stihle shlížel, když jsem si vytřela poslední slzy z očí cáry něčeho, co před mnoha tisíciletími a stovkamic stupňů celsia mohlo být moje pyžamo. Černá kaše z někdejší látky a vlasů se smíchávala se solí mého života. Brečela jsem za Tes, za Martina a nakonec i za Paula. Za to, co se s ním stalo. Za to, co se s námi všemi stalo a co se s námi stát má. A za sebe. Nikoliv především, ale i za sebe. Nakonec, bylo proč. Pokračuj ve čtení
